Zahraniční pracovník v Nizozemsku

David Reyna z Mexika žije v Nizozemsku od roku 2016 a pracuje pro AWL. Za krátkou dobu od svého příchodu se plně integroval do AWL, získal svůj nizozemský diplom na nejvyšší úrovni a hraje na kytaru v nizozemské folklórní skupině. Zdá se, že jeho transformace ze „španělsky mluvícího kolegy v Nizozemsku“ na bytostného AWLáka je kompletní. Jak prožíval své první roky v Nizozemsku a v AWL?

„Když jsem do Nizozemska přijel poprvé, bylo to velmi zábavné a vzrušující, ale také docela obtížné,“ říká David Reyna. „Jiný jazyk, kultura, klima a práce, než na co jsem byl zvyklý… Byly chvíle, kdy jsem si říkal: Co já tady vlastně dělám? Převládající pocit však byl vždy pozitivní; naučit se nové dovednosti a jazyk a poznat milé kolegy vždy přinášelo dobrou rovnováhu.“

Obzvláště užitečná byla podpora kolegů. „Dostávalo se mi značné podpory od kolegů a vždycky byl čas se na něco zeptat a naučit se. Zásadní roli v té době hrál i můj manažer Gerrit Bikker. Nevím, zda bych bez něj vytrval: ‚Pokračuj v učení, dělej si poznámky a dej mi vědět, pokud budeš něco potřebovat…‘ Vždy věděl, jak mě motivovat.“

Poprvé se David s Evropou seznámil prostřednictvím vzdělávacího programu International Business ve Francii. „Evropa je od Mexika tolik odlišná. Tehdy jsem byl mladší a trochu naivnější, ale život tady mě nesmírně lákal.“ Proto David v roce 2014 získal ve Skotsku titul inženýra. Konečná volba padla na Nizozemsko kvůli lásce – spolu se svou holandskou přítelkyní se rozhodl žít v Nizozemsku.

A pak přišlo AWL… „Už jsem měl zkušenosti s prací jako koncepční konstruktér, ale v AWL jsem začal jako stážista. Dělal jsem to dva roky. Pracovat rukama byla pro mě úplně nová zkušenost. Protože holandština byla pro mě také nová, dělal jsem si kresby nástrojů – například páčidla nebo dláta – abych se naučil funkce a jména. Po třech měsících práce jsem si musel kupovat nový sešit…“

„Převládající pocit byl vždy pozitivní“- David Reyna

Zvykání si na kulturní rozdíly

„Když jsem se sem přestěhoval, Nizozemsko jsem neznal moc dobře, možná jsem byl jednou v Amsterdamu. Musel jsem si zvyknout na sýrové sendviče k obědu a třeba i na přesnost Holanďanů. Každý den jsem měl v práci začínat v 7:30, takže jsem tam přišel na 7:30. Pracoval jsem v úseku montáže, takže jsem se v poklidu připravil, převlékl jsem se… Rychle mě však vyvedli z omylu. Záměrem bylo, abych ve skutečnosti začal pracovat v 7:30, takže jsem tam musel dorazit už na čtvrt na osm… Hodně jsem se naučil o mezikulturních rozdílech, a také o rozdílech ve firmách a to mi také pomohlo vidět kulturní rozdíly a naučit se s nimi vypořádat.“

„To, jak se zde k sobě vzájemně chováme, je také jiné než v Mexiku.“ Byl jsem zvyklý na to, že ve vašem jazyce musím vždy vyjadřovat určitou podřízenost, například tím, že náležitě uvedu svou otázku a nebudu ji formulovat přímo. Koneckonců, nikdy nevíte, zda je někdo společensky důležitý, takže to berete v úvahu. V Nizozemsku jsem si všiml, že mě to nutilo trávit příliš mnoho času formulováním svých otázek. Lidé neposlouchali moje úvody a chtěli hlavně moje sdělení, které jsem zdlouhavě zaobaloval. Takový opatrný způsob vyjadřování není nutný a považuje se za mlhavý.“

Mezitím se David stal známým AWLákem. Zdraví ho mnoho kolegů, které potkává. „Lidé jsou také zvědaví na můj příběh. Jednou jsem o sobě přednesl prezentaci, protože jsem dostával tolik otázek,“ směje se David. David také v AWL vedl kurz základů španělštiny. „Opravdu si to tady užívám – kromě počasí. Ty šedivé dny někdy… Nemůžu si na ně zvyknout. Tehdy mi chybí moje rodina a přátelé. Z čeho mám ale velkou radost je to, že nyní pracuji jako koncepční konstruktér. To byla moje studijní specializace, takže jsem hrdý, že to nyní mohu dělat v Nizozemsku!“